Co víš o penězích?
prostý překlad videa PragerU
https://www.youtube.com/watch?v=kq0L5G1JqjU
Gratulujeme absolventům.
Nyní máte titul z psychologie, filozofie, sociologie, feministických studií, přípravného lékařství nebo desítek dalších možných oborů. Až budete s titulem v ruce odcházet z pódia, mám pro vás otázku.
Naučili jste se něco o penězích?
Dozvěděli jste se něco o dluzích, daních nebo o tom, proč bohatí stále bohatnou? Až vstoupíte do reálného světa... uvědomujete si, že se vás bankéři nebudou ptát na váš vysokoškolský titul nebo průměr známek? Bankéři chtějí vidět vaše finanční výkazy... ne vaše vysvědčení.
Víte, jak číst učebnice. Jste vysoce gramotní lidé.
Ale jste finančně gramotní? Umíte číst finanční výkazy? Při hraní Monopolů jsem se naučil víc než ve škole. Jak vysoké je vaše finanční IQ po všech těch hodinách strávených ve třídě?
Předpokládám, že většina z vás odpoví: "Nevím." Víte, jaká je vaše finanční gramotnost?
Někteří z vás odpoví: "Nezajímá mě to". V den maturity vás možná bude zajímat jen to, jak změnit svět k lepšímu. Ale pokud vám nezáleží na penězích, peníze se nebudou starat o vás. A pravděpodobně skončíte ve sklepě u rodičů. V reálném světě jsou peníze vždycky problém. Pokud peníze nemáte, je to problém.
Narodil jsem se a vyrostl na Havaji. Jsem známý především díky knize Bohatý táta, chudý táta, nejpopulárnější knize o finančním vzdělávání, která kdy vyšla.
Můj chudý táta byl můj skutečný táta, můj biologický otec, velmi chytrý, vysoce vzdělaný člověk, doktor filozofie a šéf školství státu Havaj. Ale o penězích věděl jen málo, pokud vůbec něco.
Můj bohatý táta byl otcem mého nejlepšího přítele. Bohatý táta nikdy nechodil na střední školu, natož na vysokou. Když mu bylo třináct let, jeho otec zemřel a on musel převzít rodinný podnik. Bohatý táta získal skutečné vzdělání ve skutečném světě podnikání. Přestože mu chybělo formální akademické vzdělání, pochopil svět peněz a stal se bohatým mužem.
Chudý táta měl sice vysoké vzdělání, ale celý život bojoval s penězi a nakonec zemřel jako chudák. Stejně jako většina lidí si i můj chudý otec myslel, že způsob, jak se finančně zabezpečit, je jednoduše vydělat více peněz. Proto pracoval tvrději, byl povýšen a dostal vyšší plat. Dostal hodně přidáno, ale nezbohatl. Maturantům předávám velký omyl svého chudého otce. Ačkoli byl chudý táta vysoce vzdělaný člověk, doktor, který navštěvoval Stanford, Chicagskou univerzitu a Northwestern, byl finančně negramotný.
Chudý táta neznal rozdíl mezi aktivy a pasivy.
Chudý táta vždycky nazýval náš rodinný dům "aktivem". Říkal také: "Náš dům je naše největší investice."
Bohatý táta řekl: "Tvůj táta je sice doktor, ale neví, že jeho dům není aktivum. Jeho dům je pasivem."
"Majetek ti přináší peníze do kapsy, ať už pracuješ, nebo ne." "Pasiva ti berou peníze z kapsy, ať už pracuješ, nebo ne."
Můj chudý otec stále nazýval pasiva aktivy. Proto byl chudý. Bohatí si pořizují aktiva. Chudí a střední třída si pořizují pasiva, o kterých si myslí, že jsou to aktiva. Smiřte se s tímto konceptem a začnete svou cestu k finanční svobodě. Odmítněte ho a budete jako můj chudý táta.
S takovou budoucností, která vám kouká z očí, není záhadou, proč tolik vašich současníků dává přednost socialismu před kapitalismem volného trhu.
"Zrušte všechny studentské dluhy."
"Zdravotní péče je lidské právo."
"Zdanit bohaté."
Tyto pocity mají velkou přitažlivost. Proč?
Protože vás učí obviňovat ostatní ze svých finančních problémů. Jste obětí kapitalistického systému.
A existuje snadná náprava. Stačí vzít peníze těm, kteří je mají, a dát je těm, kteří je nemají. Tomu věřil i můj chudý táta.
Tady je ironie: penězi nejsou posedlí bohatí, ale chudí a střední třída. Protože jich nikdy nemají dost.
Moje skutečné vzdělání začalo poté, co jsem opustil školu. Je čas začít s tím vaším.
Zanechám vám moudrá slova svého bohatého otce: "Nikdy nemáte skutečnou svobodu, dokud nemáte finanční svobodu."
Jsem Robert Kiyosaki, autor knihy Bohatý táta, chudý táta, pro Prager University.
Alternativní investiční fondy a role ČNB
Správcem majetku podle § 15 zákona o investičních společnostech a investičních fondech, č. 240/2013 Sb. (dále též „ZISIF“) je právnická osoba (typicky a.s. nebo s.r.o.), která provádí správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním. Tito správci nepodléhají dohledu České národní banky (dále též „ČNB“). Jaká rizika či výhody jsou s absencí tohoto dohledu spojená Vám přiblížíme na následujících řádcích.
ČNB ve vztahu ke správcům majetku nehraje roli dozorce, ale primárně pouze tvůrce a administrátora seznamu správců podle § 15 ZISIF. Na webu ČNB je seznam správců spravovaný ČNB všem investorům volně dostupný v Seznamu registrovaných a regulovaných subjektů.
Z hlediska byrokratické zátěže je pro správce samozřejmě příznivé, že není nijak dohlížen, z pohledu investora je však nutná zvýšená obezřetnost. Alternativní investiční fond, jak se majetkům spravovaným správci podle § 15 ZISIF říká, je primárně určen pro vymezený okruh osob, které jsou seznámeny s vyšším rizikem pro jejich investované finanční prostředky. Není určen veřejnosti, ani širokým skupinám drobných investorů.
Povinnosti správců vyplývající ze zákona a evropské regulace
Správci mají vůči ČNB dvě základní povinnosti:
- Povinnost registrovat se ve veřejném seznamu vedeném ČNB.Registrace má ryze ohlašovací charakter, činnost správce následně nepodléhá kontrole ani schvalování a správce nezískává žádnou oficiální licenci.
- Povinnost informační.Správci jsou povinni jednou ročně zaslat ČNB výkaz informující o výši spravovaného majetku. Taková informace je potřebná pouze za účelem ověření nepřekročení limitního objemu majetku, který je zákonně stanoven na 100 milionů euro pod správou s využitím pákového efektu, tj. financování investic s využitím úvěru, případně 500 milionů euro v případě správy bez dluhového financování. V případě překročení těchto zákonných hranic by společnost musela disponovat standardní licencí k obhospodařování investičních fondů podle ZISIF. Informační povinnost historicky nevychází z tuzemského právního řádu, ale evropské regulace.
Společnosti, které jsou správci podle § 15 ZISIF, nesmí běžně nabízet investice veřejnosti, nesmí se označovat jako „investiční fond“ (pouze jako „alternativní investiční fond“) a mají povinnost na všech materiálech, včetně internetových stránek, uvádět informaci, že nepodléhají dozoru ČNB.
Z výše uvedeného vyplývá, že kromě vedení seznamu a ověření nepřekročení zákonného limitu objemu majetku je rolí ČNB též informovat veřejnost o rozdílech mezi dohlíženými a nedohlíženými subjekty a shromažďovat podněty veřejnosti a šetřit případné překročení oprávnění jednotlivých správců, především zákonných limitů výše spravovaného majetku.
Můžete prostřednictvím správců investovat i Vy?
Správci podle § 15 ZISIF spravují majetek uzavřené skupin osob do 20 účastníků, nebo kvalifikovaných investorů. Kvalifikovaný investor je člověk disponující kromě investičních zkušeností a znalostí i vyšším finančním kapitálem, obvykle ve výši minimálně několika milionů korun. Zároveň s investicí potvrzuje, že si je vědom jejích rizik. Pokud se investor prohlásí za kvalifikovaného investora, tak se svým způsobem vzdává ochrany spotřebitele a dobrovolně přebírá vyšší riziko než klasický drobný investor. V tomto kontextu je vždy potřeba být obezřetný vůči chování správců – ti se mohou pokoušet přesvědčit o své kredibilitě například častým poukazováním na registraci v seznamu ČNB. Jak jsme ale psali výše, taková registrace je jejich povinností a není žádnou zárukou „kvality“ a zvýšené jistoty ve vztahu k investicím. Setkat se lze i s uvedením ČNB jako obchodního partnera alternativního investičního fondu. Takové jednání by mělo být výstrahou pro každého investora, pravděpodobně se nejedná o důvěryhodného správce.
Shrnutí
Majetek spravovaný správci podle § 15 ZISIF jistě může nabídnout zajímavou investiční příležitost skupině menších investorů za současné absence byrokratického dohledu ČNB. Je však zároveň spojen s riziky a nižší mírou ochrany investic právě kvůli absenci dohledu ČNB. Jedinými povinnostmi, které správci vůči ČNB skutečně mají, jsou povinnost registrační a informační, správci nedisponují oficiální licencí a ČNB rozhodně není jejich obchodním partnerem.
Autor: David Fabián, Adam Simota
Článek byl uveřejněn na © EPRAVO.CZ.
Charlie Munger o inflaci
Inflace je velmi závažné téma. Můžete tvrdit, že je to způsob, jakým demokracie umírají. Když v Latinské Americe umírá demokracie, inflace je toho velkou součástí. Je to tedy obrovské nebezpečí, jakmile obyvatelstvo zjistí, že si může odhlasovat peníze (zvolit si populistické politiky rozdávající peníze). Když to přeženete, hodně si zničíte civilizaci. A tak, samozřejmě, je to velké dlouhodobé nebezpečí.
Když se podíváte na římskou republiku a dokonce i potom, když přešli k říši s absolutním vládcem. Po stovky let soustavně nafukovali měnu. A nakonec se celá ta zatracená římská říše zhroutila. Takže je to největší dlouhodobé nebezpečí, které nám pravděpodobně hrozí, kromě jaderné války.
Myslím, že bezpečný předpoklad pro investora je, že během příštích 100 let měna klesne na 0. To je moje pracovní hypotéza.
To, co přivedlo Hitlera, byla kombinace weimerské inflace, kdy naprosto zničila úspory střední třídy v Německu a následné velké hospodářské krize. Hitler přišel jako šílený demagog se 40% hlasů. A zanedlouho jsme tu měli diktátora, který se pekelně snažil rozpoutat světovou válku. Takže historie není příjemná. A Německo bylo velmi vyspělým a civilizovaným národem, Německo, které Hitler ovládl.
Vždycky říkám, že zajímavé na tom je, že malý Albert Einstein, malý židovský chlapec, získal základní vzdělání na naléhání katolických církví v Německu. A to už je jinak civilizovaný národ. Takže když necháte svůj národ příliš upadnout, dostanete Hitlera. Dokázali jsme to.
No samozřejmě, že v moderní demokracii, ve věku podpor, dostanete velkou vládní podporu. Reakce byla tentokrát větší, než byla vůbec kdy předtím v historii Spojených států. Prostě se na problém vrhly peníze. A asi měli pravdu, když se báli, co se stane, a byli docela liberální, když na to házeli peníze, ale asi to trochu přehnali. Hodili tolik peněz tak rychle, že je nyní pro restauraci těžké najít lidi, kteří by tu práci dělali. Ale já to nekritizuji. Je těžké dělat taková rozhodnutí pod tlakem.
https://finance.yahoo.com/news/inflation-can-be-the-way-democracies-die-charlie-munger-183158672.html
Proč je nákladovost investice důležitá?
Pokud se nemůžete rozhodnout mezi dvěma podobnými investicemi, vyberte si vždy tu s nižší nákladovostí. Protože čím více nákladů v investici platíte, tím menší dosáhnete v budoucnu zisku.
Pokud zainvestujete 100 000Kč na třicet let při výnosové míře 7% p. a., budete mít na konci období 761 225,5 Kč.
Pokud však dosáhnete 8% p. a., protože si vyberete investiční nástroj s nižšími poplatky, budete mít na konci vaše investice hodnotu 1 006 264,7Kč.
Dosažený výnos bude o 245 000Kč vyšší, což je 2,45 násobek původně vložené investice.
Pokud byste v roce 1965 investovali do Berkshire Hathaway 10 000 dolarů, v roce 2017 by jejich hodnota činila 109 milionů dolarů.
Pokud by však Buffett účtoval poplatkovou strukturu 2/20, mělo by těchto 10 000 USD hodnotu 8,9 milionu USD.
To je důvod, proč poplatky mají z dlouhodobého hlediska význam, tlumí totiž účinky složeného úročení.
Co s tím. Vybírat si jednoduché produkty, kde jsou poplatky zřejmé a ne skryté v složitosti produktu. Když se chci pojistit, tak si vyberu pojištění a ne pojištění kde zároveň i investuji. Když chci investovat pomocí fondů, tak si vybírám ty s nižší nákladovostí. Vyhýbám se fondu fondů, kde platím dvojnásobné náklady na investici apod.
@jayvasdigital
Inflace investory neohrozila
Zhodnocení společného portfolia v roce 2021 dosáhlo 34,67%.
BRODIS FUND, s.r.o. provádí správu srovnatelnou s obhospodařováním (§15 ZISIF), nepodléhá dohledu ČNB. Novými investory mohou být jen kvalifikovaní investoři.
Hodnota investice může klesat i stoupat a návratnost původně investované částky ani výnos z investice nejsou zaručeny ani jinak garantovány. Výkonnost v předchozích obdobích nezaručuje stejnou nebo vyšší výkonnost v budoucnu.
Jakékoliv informace či sdělení obsažené na těchto webových stránkách mají pouze informativní charakter a nepředstavují doporučení nebo radu ani nejsou nabídkou na uzavření smlouvy nebo veřejnou nabídkou.
Historická výkonnost
| 2016 | 2017 | 2018 | 2019 | 2020 | 2021 | |
| Roční výkonnost | 9,95% | 11,82% | -24,64% | 9,16% | 35,64% | 34,67% |
Peníze nepřinášejí štěstí
Peníze nepřinášejí skutečné štěstí. Život nestojí na penězích. Stojí na víře. Na lásce. Na rodině a vztazích. Na osobním vývoji, učení se a růstu. A součástí tohoto růstu je také najít rovnováhu mezi různými silami v životě. Peníze jsou součástí této symetrie stejně jako zdraví nebo duchovno. Ti kdo nepřijímají zodpovědnost za finanční záležitosti, ztrácejí v životě rovnováhu.
Svobodně dávat za svého bohatství je cesta, jak se před láskou k penězům plně ochránit. Ano, peníze jsou mocný spojenec. Ale také se mohou stát duchovním a citovým nepřítelem. Když se peníze stanou tím, pro co žijete, nakonec usoudíte, že život za žití nestojí.
Ve Starém Zákoně byla požadována desetina toho, co člověk vydělal. Nový zákon desátek nijak speciálně nedoporučuje, ale ani ho neodmítá. Učí nás však, abychom dávali podle toho, kolik požehnání jsme obdrželi.
I kdybych mluvil jazyky lidskými a andělskými, nemám-li lásku nejsem než zvonící kov nebo dunící cimbál. I kdybych měl dar proroctví a poznal všechna tajemství i veškeré vědění, i kdybych měl plnost víry, takže bych hory přenášel, nemám-li lásku nejsem nic. I kdybych rozdal veškeré své jmění v almužnách, i kdybych vydal své tělo plamenům, nemám-li lásku nejsem nic. Láska je trpělivá; láska je ochotná; není závistivá; láska se nevychloubá, nenadýmá se; nedělá, co se nesluší, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nic nezazlívá; neraduje se z nespravedlnosti, ale má radost z pravdy. Všechno omlouvá, všemu věří, ve vše doufá, všechno snáší. Láska nikdy nepomíjí. 1 Kor 13,1-8
Pomyslete na toho: kdo skoupě seje, skoupě také sklidí; kdo štědře seje, štědře také sklidí. Ať každý z vás dává podle toho, co rozhodl ve svém srdci, ne mrzutě či z donucení; vždyť Bůh miluje radostného dárce. Bůh je ostatně sdostatek mocný, aby vás zahrnul všemožnými štědrými dary, abyste tak měli vždy a ve všem všechno, co potřebujete, a ještě vám něco přebývalo pro každý dobrý skutek. 2 Kor 9,6-8
Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, napěchovanou, natřesenou, vrchovatou vám nasypou do klína; neboť tou měrou, jakou měříte, se bude na oplátku měřit vám. Lk 6,38
Někdo je štědrý a jeho bohatství vzrůstá, jiný bez míry hromadí, a jen chudne. Př 11,24
Kdo dává chudým, nemá nouzi, ale kdo zavírá oči, je hojně proklínán Př 28,27
Úspěch v životě nelze vyčíslit v účetních knihách. Věřím, že nejpravdivějším měřítkem úspěchu je míra, v jaké jsme se naučili milovat. Nejvznešenějším a nejpříjemnějším využitím peněz je služba druhým. Služba skrze sdílení našeho bohatství a našeho času je ztělesněná a zviditelněná láska. Buďte štědří. Dávejte s láskou.
O inflaci a bohatství
Překlad skvělého článku, který napslal Ray Dalio, Co-Chief Investment Officer & Chairman of Bridgewater Associates, L.P.
Včerejší zpráva o inflaci ukázala, že inflace zuří, takže nyní vidíte, jak inflace ničí vaše bohatství. To není žádné překvapení. V této době 1) vláda tiskne mnohem více peněz, 2) lidé dostávají mnohem více peněz a 3) to produkuje mnohem více nákupů, které produkují mnohem více inflace. Někteří lidé se dopouštějí omylu, když si myslí, že bohatnou, protože vidí, jak jejich majetek roste v ceně, aniž by viděli, jak se jejich kupní síla snižuje. Nejvíce jsou poškozeni ti, kteří mají své peníze v hotovosti. Dnes se s vámi dělím o část kapitoly Determinanty z mé nové knihy Zásady pro jednání s měnícím se světovým řádem, abych vám připomněl klíčové zásady, které jsou nyní aktuální. Provedl jsem tuto studii posledních 500 let, která mi pomohla, a předávám ji v této knize, aby vám pomohla pochopit a vypořádat se s tím, co se děje nyní. Doufám, že vám bude k něčemu užitečná, abyste se dokázali připravit na to, co se děje.
Zde jsou klíčové zásady, které je třeba mít na paměti:
Bohatství = kupní síla
Bohatství ≠ finanční bohatství
Vytváření bohatství = být produktivní
Úpadek bohatství = úpadek moci
Pro účely pochopení velkých cyklů stojí za to definovat bohatství trochu konkrétněji a podívat se na jeho dopad na země, které ho mají nebo nemají. Domnívám se, že následující tvrzení je pravdivé a velmi relevantní pro to, co se děje nyní:
Bohatství = kupní síla. Bez zbytečných nuancí nazvěme bohatství kupní silou, abychom ho odlišili od peněz a úvěrů. Toto rozlišení je důležité, protože hodnota peněz a úvěrů se mění. Když se například vytvoří velké množství peněz a úvěrů, jejich hodnota klesá, takže mít více peněz nemusí nutně znamenat větší bohatství nebo kupní sílu.
Skutečné bohatství ≠ finanční bohatství. Skutečné bohatství je to, co si lidé kupují, protože to chtějí mít a používat, například dům, auto, službu streamování videa atd. Skutečné bohatství má vnitřní hodnotu. Finanční bohatství se skládá z finančních aktiv, která jsou držena za účelem a) získání trvalého příjmu v budoucnu a/nebo b) prodeje v budoucnu za účelem získání peněz na nákup skutečných aktiv, která lidé budou chtít. Finanční bohatství nemá vnitřní hodnotu. V současné době existuje mnohem více finančního bohatství, než kolik ho lze kdy přeměnit na skutečné bohatství, takže musí být znehodnoceno. Když vidíte, jak vaše finanční bohatství roste, jako se to děje nyní, nemyslete si, že získáváte skutečné bohatství, když vaše kupní síla klesá.
Vytváření bohatství = být produktivní. V dlouhodobém horizontu bude vaše bohatství a kupní síla záviset na tom, kolik toho vyprodukujete. Je to proto, že skutečné bohatství netrvá dlouho a stejně tak ani dědictví. Proto je tak důležité být neustále produktivní. Pokud se podíváte na společnosti, které vyvlastnily bohatství bohatých a snažily se z něj žít a nebyly produktivní (např. Rusko po revolucích v roce 1917), uvidíte, že netrvalo dlouho a zchudly. Čím je společnost méně produktivní, tím je méně bohatá, a tedy i méně mocná. Mimochodem, vydávání peněz na investice a infrastrukturu spíše než na spotřebu vede zpravidla k vyšší produktivitě, takže investice jsou dobrým předstihovým ukazatelem prosperity. Na druhou stranu tištění peněz a jejich rozdělování bez produktivity bohatství nezvýší. Mějte to na paměti, když přemýšlíte o důsledcích politického vývoje. Tisknutí peněz a jejich rozdávání nás neudělá bohatšími, pokud tyto peníze nesměřují ke zvýšení produktivity.
Bohatství = moc. To proto, že pokud má člověk dostatek bohatství, může si koupit téměř cokoli - fyzický majetek, práci a loajalitu druhých, vzdělání, zdravotní péči, vlivnou moc všeho druhu (politickou, vojenskou atd.) atd. Historie v průběhu času a napříč zeměmi ukázala, že existuje symbiotický vztah mezi těmi, kdo mají bohatství, a těmi, kdo mají politickou moc, a že typ dohody, kterou mezi sebou uzavřou, určuje vládnoucí uspořádání. Tento vládnoucí řád trvá do té doby, než jsou vládci svrženi jinými, kteří si bohatství a moc uchvátí pro sebe. Bohatství a moc se vzájemně podporují. Například v roce 1717 britská Východoindická společnost účinně spojila finanční kapitál, lidi s obchodními schopnostmi a lidi s vojenskými schopnostmi, aby donutila indického mughalského císaře obchodovat s nimi, což byl první krok k britské kolonizaci Indie, pádu mughalské říše v 18. století a poté k jejímu úplnému selhání v 19. století, kdy Britové po indickém povstání v roce 1857 císaře vyhnali a popravili jeho děti. Britové tyto věci dělali proto, že k tomu měli bohatství a moc, aby je dělali v honbě za větším bohatstvím a mocí. Změny moci vycházejí ze změn bohatství, takže sledujte, kdo co dělá, aby vytvořil změny bohatství.
Úpadek bohatství = úpadek moci. Neexistuje jedinec, organizace, země nebo impérium, které by nezkrachovalo, když ztratilo kupní sílu. Aby byl člověk úspěšný, musí vydělávat částku, která se alespoň rovná částce, kterou utratí. Ti, kteří utrácejí skromně a mají přebytek, jsou trvale úspěšnější než ti, kteří vydělávají mnohem více a mají deficit. Historie ukazuje, že když jednotlivec, organizace, země nebo říše utratí více, než kolik vydělá, čeká je bída a turbulence. Historie také ukazuje, že země, které mají vyšší procento soběstačných lidí, bývají sociálně, politicky a ekonomicky stabilnější. Spojené státy nyní utrácejí mnohem více peněz, než vydělávají, a platí za to tiskem peněz, které jsou znehodnocovány. Abychom se zlepšili, musíme zvýšit produktivitu a spolupráci. Právě teď jsme na špatné cestě.
Originál článku najdete: On Inflation and Wealth (linkedin.com)
Mýty, lži a kapitalismus
Prostý překlad videa z PragerU.com
https://www.youtube.com/watch?v=7_7Jv2oh9s4
Zde je pět mýtů o svobodném podnikání.
Mýtus číslo jedna. Svobodné podnikání škodí chudým.
Od roku 1970 klesl podíl světové populace, která žije za méně než jeden dolar na den, o více než 80 %.
Nebylo to důsledkem zahraniční pomoci ani rozvojových projektů OSN. Tohoto zázraku dosáhlo rozšíření svobodného podnikání. Jen v Číně se díky volnému obchodu a zahraničním investicím - investicím, nikoliv pomoci - dostalo 400 milionů Číňanů z naprosté chudoby během pouhých 20 let mezi lety 1981 a 2001.
Nikdy neexistovala síla na pomoc chudým, která by se blížila svobodnému podnikání.
Mýtus číslo dvě. Svobodné podnikání je poháněno chamtivostí.
Kdyby podnikatelům šlo jen o peníze, bylo by pro ně mnohem lepší najít si jisté místo ve státní správě. Podle nedávného průzkumu portálu Careerbuilder.com vydělávali majitelé malých podniků ročně o 19 % méně peněz než státní manažeři.
Podnikatele pohání urputná touha řídit svůj osud. Usilují o něco, čemu říkám "zasloužený úspěch".
Pro některé lidi znamená vydělaný úspěch obchodní úspěch, pro jiné to znamená vychovávat dobré děti, budovat neziskovou organizaci nebo vytvářet krásné umění - cokoli, co lidem umožňuje vytvářet hodnoty v jejich životech a v životech ostatních.
Pouze svobodné podnikání jim k tomu dává osobní svobodu.
Mýtus číslo tři. Svobodné podnikání plodí závist.
Od roku 1973 se General Social Survey ptá Američanů, zda je podle nich pro dosažení úspěchu důležitější štěstí, nebo tvrdá práce. Po 40 let si 60 až 70 % Američanů vybíralo "tvrdou práci". V nedávném průzkumu Pew Research Center zjistilo, že 88 procent Američanů uvedlo, že obdivuje lidi, kteří zbohatli díky tvrdé práci.
Tento názor je ve Spojených státech ojedinělý. Podle průzkumu World Values Survey Američané častěji než příslušníci jiných národů přisuzují úspěch tvrdé práci. Američané to dělají dvakrát častěji než Francouzi.
Ve společnosti, která odměňuje iniciativu a nabízí příležitosti, podporuje svobodné podnikání aspirace a ambice. Právě ve společnostech, které mají mnohem méně ekonomické svobody a mnohem méně podnikatelů, a tudíž i ekonomickou stagnaci, se setkáte se závistí, záští a často i nepokoji. Tak je tomu v Evropě, kde lidé požadují stále více státních dávek, místo aby požadovali ponechat si více z toho, co vydělají.
Mýtus číslo čtyři. Velkou recesi způsobilo svobodné podnikání.
Na vině nebylo svobodné podnikání, ale jeho nedostatek. Etatismus a na něm závislý partner - korporátní cronyismus - roztavily naši ekonomiku.
Jak zdokumentoval můj kolega z American Enterprise Institute Peter Wallison, dvě desetiletí chybné vládní politiky vytvořila podmínky, které vedly k bublině na trhu s bydlením. Když se ceny nemovitostí zhroutily, zhroutil se i celý finanční systém. A kdo se objevil ve frontě na záchranu jako první? Velké korporace, včetně automobilových společností, velkých bank a vládou podporovaných hypotečních gigantů Fannie Mae a Freddie Mac.
Tohle není volný trh - ani zdaleka. Je to toxická směs velké vlády a jejích korporátních klientů.
Řešením je více svobodného podnikání: kde podnikatelé riskují své peníze a vydělávají nebo trpí ztrátou.
Mýtus číslo pět. Svobodné podnikání je nespravedlivé.
Když jsem byl profesorem ekonomie, moji studenti občas namítali, že "není spravedlivé", aby bohatí měli mnohem více než chudí. Proto jsem v polovině kurzu navrhl, aby čtvrtina bodů, které získala horní polovina třídy, byla předána studentům z dolní poloviny, aby se zlepšila rovnost známek. Najednou diskuse o spravedlnosti skončila.
Všichni uznáváme, že určité přerozdělování příjmů je nutné k zaplacení vlády a financování záchranné sociální sítě. Ale dokud si lidé mohou svobodně vydělávat peníze, někteří budou vydělávat více než jiní. Pro většinu Američanů spravedlnost neznamená přerozdělování bohatství; spravedlnost je odměňování zásluh - a to dělá svobodné podnikání.
Svobodné podnikání - stejně jako svoboda slova, svoboda shromažďování a svoboda náboženského vyznání - činí náš národ spravedlivějším, nikoli méně spravedlivým.
Čím nižší riziko, tím vyšší zisk.
Jedna ze základních investičních pouček, která se na školách učí, říká: „Čím vyšší riziko, tím vyšší zisk. Tedy abychom dosáhli vyššího výnosu, musíme podstoupit vyšší riziko.
Opak je pravdou. Toto je největší investiční nesmysl a omyl zakořeněný v široké veřejnosti. Při investování totiž vždy platí: „Čím nižší riziko, tím vyšší výnos“.
Proč je tomu tak nám ukazují následující příklady.
Představte si, že máte obchod a v něm prodáváte boty. Boty běžně nakupujete u výrobce za 1000 Kč pár a v obchodě prodáváte za obvyklou cenu 1500 Kč pár. Pokud se vám podaří získat dané boty za 750 Kč a prodáte je stejně za obvyklou cenu 1500 Kč, tak máte vyšší zisk při nižším podstoupeném riziku. Protože když tyto dané boty nebudete moct prodat za běžnou cenu 1500 Kč, tak máte daleko větší manévrovací prostor pro snížení prodejní ceny. V prvním případě můžete boty zlevnit o 500 Kč, ale v druhém o 750 Kč, aniž dosáhnete ztráty z prodeje těchto bot.
Bylo vyšší riziko a dosažený zisk, když jste koupili akcii ČEZ v březnu 2019 za cenu 542 Kč? Nebo jste dosáhli vyššího zisku při nižším riziku, když jste akcie ČEZ nakoupili v březnu roku 2020 za cenu 407,8 Kč?
U investování do majetku platí čím nižší riziko, tím vyšší výnos. Je důležité nepřeplatit svou investici. Koupit investici minimálně za její hodnotu. Warren Buffett k tomu říká: „Cena je to co platíte a hodnota to co dostáváte.“.
Samozřejmě při nákupu dluhopisů je tomu přesně naopak. Čím vyšší riziko, tím vyšší výnos. Je to tím, že při nákupu dluhopisu vlastně půjčujete někomu své peníze, za které vám slíbil zaplatit úrok, ale nekupujete žádný majetek, žádné majetkové aktivum, ale dlužné aktivum. Jediné co vás ochrání od ztráty je výborná kredibilita, neboli úvěruschopnost toho komu půjčujete peníze.
Proto by první otázka při investování do dluhopisů, směnek měla znít. Proč si daná společnost nepůjčila peníze v bance, kde by si určitě půjčila levněji? Proč jde za mnou si půjčit peníze? Je to proto, že je daná společnost pro banku riziková a není ochotná ji půjčit? Proč bych jí tedy měl půjčit já? Vím, z čeho bude dlužník danou půjčku splácet?
U nákupu dlužných nástrojů (poskytnutí půjčky, koupení směnky, dluhopisu…) platí čím vyšší riziko, tím vyšší zisk. Ale u investování do majetku a majetkových cenných papírů (nemovitosti, akcie) vždy platí, Čím nižší riziko, tím vyšší výnos.
Bohatí bohatnou, chudí bohatnou
"Bohatí bohatnou a chudí chudnou."
"Polovina bohatství patří jednomu procentu lidí na planetě."
"Západní korporace drancují rozvojové země."
"Kapitalismus je na pokraji svých sil."
Opravdu?
Pravda je taková, že globální nerovnost klesá. Ano, bohatí bohatnou, ale chudí bohatnou rychleji. A co je hnací silou tohoto procesu? Trh.
Podívejte se na nejzákladnější měřítka: Gramotnost. Délka života. Kojenecká úmrtnost. Příjem kalorií. Výška. Stále více lidí se dostává z chudoby.
Přemýšlím o změnách jen za svého života.
Když jsem se v roce 1971 narodil, musel americký dělník vydělat měsíční plat, aby si mohl dovolit televizi. Nyní jsou to dva dny.
V roce 1971 dokončila alespoň základní vzdělání méně než polovina dívek na celém světě. Nyní je to více než 90 procent.
V roce 1971 vypouštělo stojící auto více znečištění než dnes auto jedoucí plnou rychlostí.
Vraťte se ještě o kousek dál. V sedmnáctém století byl nejmocnějším mužem světa francouzský král Ludvík XIV. Každý večer si nechával připravit k večeři 40 jídel a vybíral si to, na které měl chuť. Přemýšlejte o tom: Dnešní recepční se může cestou domů zastavit v obchodě a má nejen širší výběr než onen král, ale i čerstvější a zdravější. Všichni žijeme lépe než Ludvík XIV.
Co způsobilo tento zázrak? Ne žádný rozvojový program OSN. Ne žádný program vládní pomoci.
Způsobil ho trh.
K nejrychlejšímu poklesu chudoby dochází v zemích, které se zapojily do globálního obchodního systému. Srovnejte míru růstu ve volně obchodující Kolumbii a protekcionistické Venezuele nebo ve volně obchodujícím Vietnamu a protekcionistickém Laosu nebo ve volně obchodujícím Bangladéši a protekcionistickém Pákistánu.
Pokaždé je to stejný příběh.
Čína po roce 1979, Indie po roce 1991. Odstraňte překážky obchodu. Ceny klesají. Vaši lidé už nemusí pracovat každou hodinu, jen aby měli na potraviny a základní zboží. Mají čas vynalézat a vyrábět a nakupovat a prodávat další věci. Celá ekonomika je stimulována. Chudoba klesá.
Dobře, řeknete si, možná kapitalismus funguje, možná se lidé mají lépe. Ale není to něco drahého? Nečiní nás to více materialistickými? Nejsme kvůli tomu chamtivější?
Pokud tou chamtivostí myslíte touhu po materiálním bohatství, je to součást lidského stavu. Je to v naší DNA, nebo, chcete-li, v naší padlé přirozenosti. V každém systému - socialismu, komunismu, fašismu, absolutní monarchii, teokracii - chtějí lidé více věcí.
Jedinečnost kapitalismu spočívá v tom, že vytváří takové pobídky, že způsob, jak uspět - způsob, jak být "chamtivý", pokud trváte na používání tohoto slovníku - je nabízet lidem kolem sebe služby.
V každém jiném systému se prosadíte tak, že se podbízíte těm, kdo jsou u moci: komisařům, králům nebo diktátorům.
Ale v systému volného trhu se prosadíte tím, že nabídnete spotřebitelům něco, co chtějí.
Jak řekl ekonom Joseph Schumpeter, úspěchem kapitalismu není nabídnout více hedvábných punčoch pro princezny, ale dostat je na dosah prodavačkám.
Proč to tedy nevidíme? Proč se mladí lidé s dobrými úmysly a idealismem staví proti volnému obchodu a liberalizaci trhu v domnění, že se zastávají nejchudších lidí na planetě, ačkoli ve skutečnosti dělají pravý opak?
Velká část odpovědi je estetická. Jak napsal viktoriánský spisovatel Anthony Trollope: "Chudoba, aby byla malebná, by měla být venkovská." A to je také důvod, proč je chudoba tak malebná.
Vyrůstal jsem v peruánské Limě, která byla v té době obklopena chudinskými čtvrtěmi známými jako las barriadas.
Přijížděli sem návštěvníci ze Západu, navštívili Machu Picchu a pak se nechápavě ptali, proč se lidé stěhují z And do chudinských čtvrtí.
Proč vyměnili čistý vzduch a horskou scenérii za otevřené kanály a dopravní zplodiny?
To je otázka jako z prvního světa. Žádný Peruánec se nikdy nemusel ptát, proč byste opouštěli místo bez elektřiny, bez školy, bez kliniky a bez práce.
Ty chudinské čtvrti, ty barriadas, jsou pro většinu jejich obyvatel přechodné. Jsou to rušná místa, kde to šumí podnikáním, a lidé v nich cítí, že jsou na cestě vzhůru. Pokud chceme těmto lidem pomoci, nejlepší, co můžeme udělat, je nechat je, aby nám prodali své věci.
Kapitalismus dokázal věci, které dřívější věky připisovaly bohům a kouzelníkům. Zrušil hlad, nemoci a nouzi.
Vedl k nebývalému zbohatnutí, které je ústřední skutečností vašeho života. Stačí, že se díváte na toto video, abyste mi to řekli.
Nyní mu nechte působit jeho kouzla ve zbytku světa.
Jsem Daniel Hannan pro Pragerovu univerzitu.
Prostý překlad videa
https://www.youtube.com/watch?v=J_Bzw8W1rS8