Co vytváří bohatství?

Začnu otázkou, která zní velmi jednoduše: Jaká je nejpodstatnější složka tvorby bohatství a hospodářského růstu? Téměř každý by odpověděl: Peníze. Nebo mít hodně přírodních zdrojů. Ale skutečnou odpovědí jsou…

znalosti. To se dá snadno dokázat. Jaký je rozdíl mezi námi a jeskynním člověkem? Jediný rozdíl je v tom, že my toho víme mnohem víc. Biologicky jsme stejní. Neurony v našich mozcích jsou stejné. Fyzický svět je stejný. Ale náš život je nekonečně lepší. Proč? Díky znalostem.

Nemusíte se vracet k jeskynnímu člověku, abyste to dokázali. Můžete se vrátit o padesát let zpátky. Nové poznatky , řekněme objev penicilinu nebo nových algoritmů, které vedou k lepším vyhledávačům – jsou vždy překvapením. Těmto překvapením říkáme inovace, protože jsou ze své podstaty nepředvídatelné. Nové produkty se objevují na scéně zdánlivě z ničeho nic. Najednou se objeví elektrické světlo, automobil nebo iPhone. Tyto produkty se samozřejmě neobjevily z ničeho nic; vznikly syntézou nahromaděných znalostí, které vedly k těmto inovacím, k těmto překvapením. Z definice tedy nelze inovace plánovat, zahrnují dislokaci. Výrobci kočárkových bičů neměli velkou budoucnost, když Henry Ford představil první model T, a to vždy ukazuje na budoucnost. Inovace – nové poznatky – vedou nejen k novým výrobkům, ale i k novým společnostem a celým novým odvětvím. A inovace vytvářejí bohatství; bohatství, které se nakonec rozdělí v celé ekonomice.

Takto to funguje. Více svobody, více znalostí, více inovací. A více inovací vede k dynamickému hospodářskému růstu. Méně svobody, méně znalostí, méně inovací – menší hospodářský růst. Pokud tedy svoboda podporuje znalosti a inovace, které vedou k hospodářskému růstu, proč ji nepřijímají všichni lidé a vlády? Abychom to pochopili, musíme se vrátit k tomu, co jsem řekl dříve o tom, že inovace jsou překvapením, že jsou nepředvídatelné. Tato nepředvídatelnost je pro mnoho lidí nepříjemná. Jejich cílem je překvapení eliminovat. Člověk to najde ve všech utopických vizích od komunismu přes socialismus až po víru, že prostřednictvím složitých pojistných balíčků se bankéři mohou ochránit před katastrofickým krachem hypoték. V Evropě s jejími krachujícími sociálními státy a stále více i v USA vidíme tuto snahu eliminovat překvapení ve stále se rozšiřující roli vlády, větší byrokracii, více pravidlech, více regulacích. Každá nová krize, ať už skutečná, nebo vymyšlená, přináší stále více zákonů. Zkorumpovaný energetický konglomerát Enron se v roce 2001 zhroutil. O rok později je přijat Sarbanes-Oxleyho zákon, který do federálního registru přidává tisíce nových stran předpisů. V roce 2011 vzniká Dodd-Frankův zákon o 2 300 stranách, který je reakcí na finanční krizi z roku 2008. Od té doby se rozrostl na více než 8 000 stran.

Většina těchto nových předpisů jednoduše omezuje svobodu, a proto brání růstu a šíření znalostí. Odvádějí energii a zdroje podnikatelů od inovací směrem k dodržování předpisů. Vytvářejí nejistotu ohledně budoucnosti. A zvyšují bariéry vstupu nových podnikatelů na trh. Paradoxně ze všech těchto regulací nejvíce těží velké korporace a jejich týmy právníků, lobbistů a účetních – jen ony mají zdroje na to, aby tento zmatek rozplétaly a přežily v něm. Tento odklon od svobody však lze zvrátit, a to rychle; vlastně během několika let. Existuje řada nedávných příkladů: ve Spojených státech za Reaganovy vlády, v Chile v sedmdesátých letech, ve východní Evropě po pádu komunismu, na Novém Zélandu a v Izraeli v osmdesátých letech, v Číně a Indii v devadesátých letech, v Kanadě v prvním desetiletí 21. století. Protože se jedná o ekonomiku mysli, může se budoucnost měnit tak rychle, jak se mění mysl. Kdykoli ustupuje vlezlá vláda, rozšiřují se znalosti a následuje nová prosperita. Příležitost k dynamickému růstu existuje nejen ve Spojených státech, ale na celém světě, jen když budeme dostatečně odvážní a svobodní, abychom se jí chopili.

Jsem George Gilder pro Prager University.